Láska od berušky

15. února 2008 v 22:40 | Evulinka |  Moje tvorba
LÁSKA OD BERUŠKY
Osnova: Úvod - Byla jednou jedna chaloupka.
Stať - Jedna beruška uprostřed lesa.
- Zlá bota jménem Kubin.
- Krabice plná papíru.
Závěr- Krásná dívka ze zámku.
Žila kdysi dávno na zámku jedna velmi bohatá rodina. Královi a královně se narodila dceruška. Rodiče z malé Evelínky chtěli vychovat urozenou princeznu, ale holčička raději lítala celý den po lese a válela se v bahně. Rodiče nevěděli, jak Evelínu potrestat. Jednoho dne vymysleli, že se mladá princeznička vydá do školy. Ráno Evelína vyšla na cestu, ale nebyla moc ráda, a proto aby se zdržela, vydala se hlubokým lesem. Šla, šla až došla k malé chaloupce uprostřed hlubokého lesa. Chajdaloupka se princezně moc nelíbila, a proto vzala do ruky první kámen, co na zemi našla a hodila ho do okna. Okno se rozbilo a v zápětí se opět zacelilo. Z chaloupky vyšla stařenka s milým úsměvem a promluvila k princezně: ,,Milé dítě, jsi ještě malé a příliš hloupé na to, abych tě krutě potrestala za tvou opovážlivost. Beztrestně však odtud neodejdeš." Podala princezně čokoládu a zmizela. Stařenka měla pravdu. Evelína byla ještě příliš hloupá a nad touto událostí, co se jí před chvíli udála před očima, pouze mávla rukou a vydala se opět na cestu do školy. Uprostřed cesty dostala Evelína hlad, a proto si rozdělala čokoládu, co dostala od stařenky. Najednou z čokolády vyšlehly prameny zlatavého světla a Evelína zmizela ze zemského povrchu.
Ona vlastně nezmizela ze zemského povrchu úplně doslova. Kdyby se divák této podívané rozhlídl pořádně po okolí, uviděl by, jak se na zemi snaží vzlétnout malá červená beruška. Vypadala velmi bezmocně, ale zasloužila si to. Beruška si jen bezmocně vzdychla: ,,Ach jo, proč já hloupá jsem na světě tropila jen samé hlouposti a neposlouchala jsem maminku a tatínka? " Smutně se vydala opět na cestu do školy v domnění, že dobrým chováním změní se zase v krásnou mladou princeznu. Snažila se pocestě lesem vzlétnou a tak si ulehčit práci, ale nedařilo se ji to a každou chvilku musela zastavit a odpočinout si. Po značné chvíli se beruška dobelhala až k nádraží, ze kterého jí měl odjíždět školní vlak. Samozdřejmě přišla pozdě, a tak se rozhodla počkat na příští vlak.
Na nádraží chvíli po ní přišel kluk, kterého Evelína znala ze sousedního království. Nikdo jiný mu neřekl jinak než Kubin. Měl dobré srdce a rád pomáhal lidem. Malé bezmocné berušky si však nevšiml. Přišel k lavičce a posadil se. V berušce se v tom okamžiku hnul malý živůtek, poněvadž si Kubin sedl přímo vedle ní a málem ji přisedl. Vzlétla do úrovni chlapcových očí a začala mu hubovat, jak to měla ve zvyku. Kubin v domnění, že je to obyčejná otravná beruška, trefil ji dlaní a Evelína spadla na zem. Zvedl svoji obrovitou nohu a chtěl berušku zašlápnout. Beruška ale promluvila lidským hlasem: ,,To jsem já Evelína Kubine, nezabíjej mě a vysvoboď mě z této hrozné podoby! ". Kubin se lekl a spadl zpět na lavičku.
Kubin nevěřil svým vlastním očím ani uším. Vzal berušku mezi prsty. Z kapsy vytáhl krabičku od sirek a v něm bylo plno papír od čokolády. Tam zavřel bezmocnou berušku a krabičku hodil zpět do kapsy. Byl vylekaný a v tu chvíli zapomněl na školu a utíkal lesem k zámku dobrého krále a královny. Beruška mu stále opakovala svá slova, ale Kubin ji pouze okřikl: ,,Mlč! Nemůžeš být Evelína. Ta bydlí v zámku, je to nádherné děvče a já ji mám rád. Ona však na mne ani jednou nepohlédla a ani jednou na mne nepromluvila." ,,Ale já tě také mám ráda Kubine, Kubíčku to jsem já Evelína." ozvalo se z krabičky.
V té chvíli Kubin doběhl až na mýtinu, kde stála chaloupka dobré stařenky. Ta slyšela vyznání obou dítek, a proto zašeptala tiché ,,hopla'' a mávla rukou. Vyšlehly známé prameny zlatavého světla a před chajdaloupkou stál Kubin omámený září a za ruku ho držela krásná panna Evelínka, poučená od všech lumpáren, a krásně se na něho usmívala. Kubin hned pochopil, že vše co se odehrálo byla pravda a byl šťastný za princeznino vyznání lásky k němu samotnému. Společně ruku v ruce doběhli k velkému zámku, který patří rodičům Evelíny. Ti byli šťastní, že se dceruška šťastně vrátila domů, prosila za odpuštění a slíbila, že už nebude provádět lotroviny a bude hezky chodit do školy. Král a královna přivítali tuto proměnu princezny velice dychtivě a vše si odůvodnili pouze jedním slovem ,,láska". Rodiče udělili dětem své požehnání a byli pyšní na svou dceru a jejího chrabrého rytíře Kubina. Od této doby v království panoval jen mír a klid. Po čase se Evelína a Kubin rozhodly navštívit stařenku uprostřed lesa na mýtince. Když ale přišli na to místo, chaloupka tam nestála a bylo tam jen prázdné místo. Rozhodli se, že na počest stařenky zde nechají vytesat sochu berušky. Dodnes někde v hustém lese prý stojí velká socha berušky a zde hledají berušky své útočiště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 WeRcA13 WeRcA13 | Web | 15. února 2008 v 22:43 | Reagovat

Ahojiik pls přihlaš se bo SONB na mim blogu .... jinač hezkx bloček .....pp Weriiis .... www.sallly.blog.cz

2 Ewule Ewule | 15. února 2008 v 22:57 | Reagovat

Díky moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama