Cesta smrti

15. února 2008 v 22:44 | Evulinka |  Moje tvorba
Cesta smrti
Příběh se odehrává za dob, kdy naším panovníkem byl dobrosrdečný a spravedlivý panovník, a to Karel IV. Z úpadku za dob Jana Lucemburského se naše vlast pomalu začala rozvíjet. Bylo krásně na zemi, ale ne všude bylo tak hezky. Nejen v Českých zemích, ale i všude na světě, se schovávali v lesích dobří bojovníci se zlým srdcem. Říkalo se jim Černí jezdci. Jelikož cesta z měst na vesnice většinou vedla přes les, jezdili sedláci a farmáři ve skupinách a dobře ozbrojeni, aby je nic nepřekvapilo. Jeden velmi bohatý a vlivný farmář, jeho jméno je Josef, měl syna jménem Václav. Byl to krásný a urostlý chlapec a velmi rozumný. Vždy vyhověl přáním svého otce. Však jednou neposlechl a doplatil na to. Na světě žijí lidé, kteří mají v životě štěstí a naopak někteří smůlu. Jedna dívka, která nikdy nepoznala své rodiče, měla právě v životě smůlu. Jmenovala se Marie. Byla velmi krásná, ale byla otrokem už od narození. V sedmnácti letech si řekla, že už dál tak nechce žít, a proto utekla od svých pánů. Potloukala se po lesích a najednou se připletla ke krvavému boji farmářů s Černými jezdci. A v této chvíli začíná můj příběh….
Marie vidí na vlastní oči, jak si podřezávají krky. V tom ji zpozoruje jeden z Jezdců. Strhne na ni pozornost a utíkají rychle k ní. Zajmou ji a chtějí ji zabít. Marie prosí ,,Můj život sice nestál za nic, mám ale teď pocit, že chci žít víc.". Po těchto slovech se Jezdci rozhodli, že si Marii nechají jako hospodyni a ženu pro každého… Jednou lesem projíždí Václav. Sice ví, že lesem nesmí jezdit sám, ale on si hlavu z ničeho nedělá. Zahlédl jen očkem Marii, zamiloval se do ní až po uši. Jezdil se na ni dívat každý den, až spatřila ho za stromem. Líbil se jí, to je pravda. Bála se však jeho vraha. Každou chvíli mohl kolem projet jeden z Černých jezdců. Kdyby viděli Václava v lese, nezůstal by s krví v těle. Seznámili se po čase na jedné odlehlé mýtině. Prožívali spolu chvíle hezké, ovšem když otec Josef zjistil pravdy kruté, že jeho jediný syn jezdí do lesů a zajímá se o dívku jezdců, zakázal synovi na krok z domu. Láska veliká, která vládla mezi oběma, dostala tak první ránu. Václav nechtěl bez Marie žít, proto rozhodl se z domu odejít. Napsal otci dopis. ,,Milý otče, má láska je už taková, že má mysl nevnímá tvoje rady otcovské. Nezlob se tedy na mě, že poslouchám spíše hlas srdce, než-li rady svého otce. Už mě nikdy nehledej, budu-li šťasten, navštívím tě.". Otec, když si dopis přečetl, spráskl ruce a bědoval: ,,Synu můj nešťastný, láska není vše co slouží ke štěstí. Nikdy nebudeš šťasten s tou, která poblouznila hlavu tvou!". Uběhly dny, měsíce a roky, Václav se schovával u jedné babky. Tajně chodil s Marií, jednou ji chtěl unést daleko, daleko pryč. Šel tedy do lesa pro ni. V tom se mu do cesty postavil koník. Byl to krásný černý hřebec, vypadal vražedně jako jeho jezdec. Z křoví vyjížděla armáda Černých jezdců, běda všem, kdo byl blízko lesů. Václav je zajat a vystaven podívané hrůzné. Marie byla popravena před jeho oči. Pověsili ji na vyrobený kříž na okraji lesa pro výstrahu ostatním. Po ní hned následoval Václav, za chvíli houpaly se na stožáru oba. Každý kdo přijel blíž, věděl hned co se přihodilo. Starý Josef ze zoufalství zastřelil se vlastní zbraní.
Tenhle příběh povídá se dál, každý z vás ho musí znát. Je to příběh vražedný, mohlo to skončit jinak, vážení ?? Mohlo být vše jinak, kdyby poslechl Václav rady otce ?? Toť otázka pro vás, chci slyšet vaše slova.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama