Únor 2008

Arcibiskupský palác v Olomouci

15. února 2008 v 22:52 | Evulinka
Arcibiskupský palác
Olomoucký arcibiskupský palác patří mezi významné raně barokní stavby na Moravě. Arcibiskupská rezidence byla vystavěna v letech 1665-1685 Peterem Schüllerem podle plánů císařského architekta Filiberta Luchesena na základě renesančního paláce biskupů, je situovaný v řadě dnešní uliční zástavby. Je to již v pořadí třetí olomoucký palác, k tomuto účelu postavený, od založení olomouckého biskupství. Tvoří jej sedm dvoupatrových křídel obíhajících dva vnitřní obdélníkové dvory. Dlouhá uliční fasáda má bohatě členěné průčelí se třemi portály. Ve vnitřní dispozici podtrhuje palácový charakter stavby reprezentativní schodiště a slavnostní sály.

II. Světová válka a svět po ní

15. února 2008 v 22:51 | Evulinka |  Dějepis
II. Světová válka
začátek: 1. září 1939
záminka: přepadení německé vysílačky v Hlivicích, přepadla ji speciální nacistická jednotka převlečená v polských uniformách
rozdělení států: a) fašistické a jejich spojenci
- Německo, Itálie, Japonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko, Finsko
b)demokratické země
- Anglie, Francie, SSSR, USA
boje v Polsku: početní i technická převaha N, válka 3 týdny-Blesková válka
3. září: vyhlásily válku VB a F-válka podivná(v sedě) nezapojovali se, hospodářské oslabení N
obrana F: Maginotova linie
srpen 1939: sovětsko-německý pakt o neútočení
jaro 1940: Němci zaútočili na Skandinávii (Dánsko, Norsko, Švédsko = válka blesková)
květen 1940: Německo útočí na západ Evropy-Benelux, F - průnik přes Ardeny -moment překvapení
22.června 1940 = kapitulace F - Charles de Gaull
srpen 1940: letecká bitva o VB- první neúspěch Němců
říjen 1940: boje Italů v Africe a Řecku -neúspěch
jaro 1941: Německo posílá posily - speciálně vycvičený Africký sbor-Erwin Rommel
Balkán-blesková válka Jugoslávie-válka partyzánů, dobytí Řecka, Kréty..
arizace: zabavování majetku
holocaust: vyvražďování Židů
Přepadení SSSR: 22.června 1941
útok:Německo, Itálie, Rumunsko, Slovensko, Finsko, Maďarsko, Španělsko
plán: blesková válka "Barbarosa"
hl. směry: S- Leningrad, Sřed- Moskva, J- Kyjev
Velká vlastenecká válka:státní výbor obrany-Stalin, evakuace průmyslu na Sibiř, Ural, Střední Asie,
blokáda Leningradu: od září 1941 trvá 900 dní-cesta života přes Ladožské jezero
Bitva o Moskvu: od září 1941 - leden 1942
krycí název: "Tajfun"
-silné mrazy
velitel Rudé armády: Žukov
závěr: zhroucení mýtu o neporanitelnosti německé armády
významné bitvy 1941: boje v Africe,
7. prosince 1941 -přepadení amerického přístavu Pearl Harbor
-Atlantická charta srpen 1941- dokument o seskupení základ protihitlerovské koalice SSSR-Stalin, USA-Roosevelt, VB-Churchil
Boje v Tichomoří: do jara 1942 Japonci dobili-Tichomoří, Indonésii, Francouzskou Indočínu, Filipíny, Malajsko, Singapur, Barmu, Novou Guineu
červen 1942 -bitva o souostroví Midway -porážka Japonska USA
Heydrichiáda:
září 1941= říšský protektor R.Hyedrich politika "cukru a biče"
-atentát: 27. května 1942 v Praze-Libni, uskutečnili ho příslušníci skupiny Antropoid Jan Kubiš a Jozef Gabčík-smrt Heydricha 4.června 1942
10.června-vypálení Lidic (339 občanů)
24.června-vypálení Ležáků (54 občanů)
Bitva u Stalingradu
-září 1942 - únor 1943
-boj o každý kousek půdy, o každou ulici
-taktika "kleště"
-generál Friedrich Paulus
Bitva u Kurska
-r. 1943
-přesila Sovětů-největší tanková bitva
-velká porážka Německa
-iniciativu přebírá SSSR
-Německo začíná prohrávat
1943
-Stalingrad
-Kursk
-konec blokády Leningradu
-Itálie se vzdala-kapitulace-svržen Musoliny
důležité mezinárodní konference
-srpen 1943-Quebec (Kanada)
-říjen 1943- Moskva (SSSR)
-listopad 1943- Káhira (Egypt)
-listopad-prosinec 1943- Teherán (Irán)
- otevření západní fronty do května 1944
Otevření druhé fronty:
-6.červen 1944
-vylodění britsko-amerických vojsk v Normandii)
-porážka Německa
-září 1944-osvobození téměř celé F
-nová vláda- Charles de Gaull
-osvobození Belgie
Postup SSSR 1943-1944
-září 1944-kapitulace Finska
-Německo ztrácí hl. spojence
SNP -Slovenské národní povstání
-od 1944 krize vládnoucího režimu
-vznik partyzánských oddílů
-vznik 1.ČS praporu 1942, město= Buzuluk
v čele- L.Svoboda- 1968 prezident
-postup na Slovensku až do Prahy
-příprava Slováků -vzniká středisko -Vojenské ústředí -Ján Golian
-komunistické vedení=Gustav Husák
-vznik Sl. národní rady
-Bánská Bystrica - letiště - Triduby
29.srpna 1944 - začátek povstání
8.září - 6. října 1944 =Karpatskodukelská operace SSSR proti N
-osvobozování S Rudou armádou
-od listopadu-Rudá armáda a) sever: Varšava, Berlín
b) jih: Budapešť, Vídeň
-armády: 1. ukrajinský front - Maršál Koněv
2.ukrajinský front - Malinovky
3. ukrajinský front - ………..
-nejvýznamnější operace: 4.4.1944 Bratislava
26.4.1944 Brno
30.4.1944 Ostrava
30. dubna 1944 - Hitler -sebevražda -otrávil se jedem, se svou přítelkyní Evou Braunovou
2.května 1944 - generál Žukov s Rudou armádou osvobodil Berlín
-postup USA a F - osvobodili větší část N
- část N osvobodil SSSR
-spojenci na našem území- Demarkační linie (Karlovy Vary, Plzeň. Čes. Buď.)
- příjezd vojsk USA 7. května na naše území, ale zastavily se
České květnové povstání:
8. května 1945 největší boje
-nejtvrdší tankový útok N
-příjezd Rusů do Prahy (Žukov)
9. května 1945 -oslava vítězství - konec války v Evropě - kapitulace Německa
-Válka v Tichomoří- atomový útok USA- 6. a 9. srpna svrženy atomové bomby na města Hirošima a Nagasaki - demonstrace síly
2. září 1945=kapitulace Japonska =definitivní konec II. SV
Svět po II. Světové válce
Norimberský soud - listopad 1945-říjen 1946
- souzeno 21 osob, 12 rozsudků smrti
Tokijský soud - květen 1946 - listopad 1948
- souzeno 28 osob, 7 rozsudků smrti
Poválečná přeměna světa
-nejvíce oslabena Evropa
-velké materiální škody VB, F, N, Itálie
-rozpad koloniálního systému v Asii a Africe - vznik nových samostatných států
-nejsilnější státy "super velmoci" SSSR a USA
Vývoj SSSR po II.SV
-sovětizace Evropy (Československo, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Albánie, Jugoslávie, východní Německo - státy sovětského bloku)
-politický a hospodářský nátlak
-politický systém=socialismus
-totalita (volba jedné strany, jedné osoby)
-státní hospodářství (likvidace soukromého)
-prosazování jednotné ideologie - marxismus- leninismus
-omezení osobní svobody
Vývoj USA po II.SV
-budování kapitalismu, demokracie
-soukromé i státní vlastnictví, tržní ekonomika
-svoboda
-Spolupráce v oblasti zajištění míru
1945- OSN - řešení konfliktů dohodou
-studená válka mezi západem a východem = prestižní střetávání společných zájmů ve všech oblastech lidského života (kultura, věda, sport…)
-napětí, pomluvy, nástrahy, strach
SSSR po roce 1945
-v čele Stalin
-neúměrný růst jeho popularity (kult Stalina)
-stává se neomezeným vládcem
-podřídil si vnitřní i zahraniční politiku
-zahraniční politika: - roztržka SSSR s Jugoslávií
- v čele J : Josip Broz Tito
-snaha o zachování nezávislosti
-SSSR zrušil hosp. smlouvy
- Stalin označil stát za fašistický
1953- Stalin umírá - nastupuje N.S. Chruščov
-smířlivější politika, omluvil se Jugoslávii, spolupráce se západem
1949- RVHP Rada vzájemné hospodářské pomoci
1955- Varšavská smlouva -vojensko politické sdružení sovětského bloku-sídlo Moskva
USA po roce 1945
-mohutný hospodářský vzestup
-nejnižší nezaměstnanost
-prezidenti: -H.Trumen ( smrt-1953)
- Eisenhower
-strach z komunismu-neoprávněné podezřívání
1949- NATO Severoatlantický pakt
- sídlo : Brusel
-zakládající státy: USA,Kanada, F, I, Belgie, Nizozemí, Nor., Dán., Lucembursko, Island, Portugalsko, Řecko, turecko, Španělsko
Německo po roce 1945
-1949- Rozděleno na 2 samostatné státy
a) SNR Spolková republika Německo
- USA, VB, F - stát demokratický
b) NDR Německá demokratická republika
-SSSR - stát totalitní - Berlínská zeď
Blízký a Střední východ
-návrat Židů do Palestiny proti nepokoje - Arabové
1947- oblast rozdělena na 2 státy
a) Stát Židů Izrael
b) Arabský stát
-konflikty dodnes
Indie: -kolonie VB, po válce 1947- samostatný Indický stát, náboženské spory
-rozdělen na dva státy
a) Indie - Hinduismus-Mahátma Gándhí
b)Pakistán -muslimové
Korea
-po válce: S-osvobozen SSSR
KLDR Korejská lidově demokratická republika
J- osvobozen USA
1950-1953 = snaha o sjednocení - ale rozdělen dodnes
Vietnam
1954- rozdělen
S= VDR Vietnamská demokratická republika (SSSR)
J = USA
Čína
-vůdce: Mao Ce-tung
-vývoj: 1946-1949 = občanská válka….komunisté proti nacistům - vítězí komunisté
- ostrý totalitní režim
- vymanil se ze sovětského vlivu
- samostatný stát !nepatří ani k USA ani k SSSR)
Vývoj v ČR po II. SV
-ČSR: patří do zemí sovětského bloku,
- stát socialistický,
-komunisté jsou u moci od 1948
-stát dvou rovnoprávných států (Česko a Slovensko)
-1. prezident od roku 1945-1948 E.Beneš
-1948= prezident K.Gotvald
1.předseda vlády = 1945 Zdeněk Fierlinger

Javoříčko

15. února 2008 v 22:48 | Evulinka |  Dějepis
Javoříčko
Obec, přezdívaná "moravské Lidice", vstoupila do širokého povědomí 5. května 1945, kdy ji za údajnou spolupráci s partyzány přepadl oddíl SS a barbarsky zničil. Celkem 38 mužů ve věku od 15 do 80 let bylo povražděno a vesnice s výjimkou školy a kaple byla vypálena. Nad společným hrobem byl vybudován pomník, který je dílem J. Třísky a architekta M. Putny.

Přátelství

15. února 2008 v 22:45 | Evulinka |  Moje tvorba
Přátelství
Přátelství je pouhý dojem,
přátelství je vítr, co vane kolem.
Přátelství je pouhý klam,
ale život musí jít přece dál.
Člověk,který mi byl velmi blízký,
v srdci mém se uchytil.
Měli jsme vztah velmi úzký,
ale pocit ve mně to pokazil.
Život pro mě možná skončil,
avšak musím trpět do chvil,
kdy ze svého srdce seškrabu
zbytky mého zápasu.
Zápas to je láska,
v srdci mi až praská.
Né vždy každý vyhraje,
někdo se radši zabije.
A to je příklad přátelství,
někdo odejde a už se nevrátí.
Život mě o srdce připravil,
vždyť už mě moc nebavil.

Cesta smrti

15. února 2008 v 22:44 | Evulinka |  Moje tvorba
Cesta smrti
Příběh se odehrává za dob, kdy naším panovníkem byl dobrosrdečný a spravedlivý panovník, a to Karel IV. Z úpadku za dob Jana Lucemburského se naše vlast pomalu začala rozvíjet. Bylo krásně na zemi, ale ne všude bylo tak hezky. Nejen v Českých zemích, ale i všude na světě, se schovávali v lesích dobří bojovníci se zlým srdcem. Říkalo se jim Černí jezdci. Jelikož cesta z měst na vesnice většinou vedla přes les, jezdili sedláci a farmáři ve skupinách a dobře ozbrojeni, aby je nic nepřekvapilo. Jeden velmi bohatý a vlivný farmář, jeho jméno je Josef, měl syna jménem Václav. Byl to krásný a urostlý chlapec a velmi rozumný. Vždy vyhověl přáním svého otce. Však jednou neposlechl a doplatil na to. Na světě žijí lidé, kteří mají v životě štěstí a naopak někteří smůlu. Jedna dívka, která nikdy nepoznala své rodiče, měla právě v životě smůlu. Jmenovala se Marie. Byla velmi krásná, ale byla otrokem už od narození. V sedmnácti letech si řekla, že už dál tak nechce žít, a proto utekla od svých pánů. Potloukala se po lesích a najednou se připletla ke krvavému boji farmářů s Černými jezdci. A v této chvíli začíná můj příběh….
Marie vidí na vlastní oči, jak si podřezávají krky. V tom ji zpozoruje jeden z Jezdců. Strhne na ni pozornost a utíkají rychle k ní. Zajmou ji a chtějí ji zabít. Marie prosí ,,Můj život sice nestál za nic, mám ale teď pocit, že chci žít víc.". Po těchto slovech se Jezdci rozhodli, že si Marii nechají jako hospodyni a ženu pro každého… Jednou lesem projíždí Václav. Sice ví, že lesem nesmí jezdit sám, ale on si hlavu z ničeho nedělá. Zahlédl jen očkem Marii, zamiloval se do ní až po uši. Jezdil se na ni dívat každý den, až spatřila ho za stromem. Líbil se jí, to je pravda. Bála se však jeho vraha. Každou chvíli mohl kolem projet jeden z Černých jezdců. Kdyby viděli Václava v lese, nezůstal by s krví v těle. Seznámili se po čase na jedné odlehlé mýtině. Prožívali spolu chvíle hezké, ovšem když otec Josef zjistil pravdy kruté, že jeho jediný syn jezdí do lesů a zajímá se o dívku jezdců, zakázal synovi na krok z domu. Láska veliká, která vládla mezi oběma, dostala tak první ránu. Václav nechtěl bez Marie žít, proto rozhodl se z domu odejít. Napsal otci dopis. ,,Milý otče, má láska je už taková, že má mysl nevnímá tvoje rady otcovské. Nezlob se tedy na mě, že poslouchám spíše hlas srdce, než-li rady svého otce. Už mě nikdy nehledej, budu-li šťasten, navštívím tě.". Otec, když si dopis přečetl, spráskl ruce a bědoval: ,,Synu můj nešťastný, láska není vše co slouží ke štěstí. Nikdy nebudeš šťasten s tou, která poblouznila hlavu tvou!". Uběhly dny, měsíce a roky, Václav se schovával u jedné babky. Tajně chodil s Marií, jednou ji chtěl unést daleko, daleko pryč. Šel tedy do lesa pro ni. V tom se mu do cesty postavil koník. Byl to krásný černý hřebec, vypadal vražedně jako jeho jezdec. Z křoví vyjížděla armáda Černých jezdců, běda všem, kdo byl blízko lesů. Václav je zajat a vystaven podívané hrůzné. Marie byla popravena před jeho oči. Pověsili ji na vyrobený kříž na okraji lesa pro výstrahu ostatním. Po ní hned následoval Václav, za chvíli houpaly se na stožáru oba. Každý kdo přijel blíž, věděl hned co se přihodilo. Starý Josef ze zoufalství zastřelil se vlastní zbraní.
Tenhle příběh povídá se dál, každý z vás ho musí znát. Je to příběh vražedný, mohlo to skončit jinak, vážení ?? Mohlo být vše jinak, kdyby poslechl Václav rady otce ?? Toť otázka pro vás, chci slyšet vaše slova.

Smutná

15. února 2008 v 22:43 | Evulinka |  Moje tvorba
Byl pátek třináctého,
já dívala se z okna ven.
Spatřila jsem neznámého,
on se usmál jen..
Byl to přelud nebo klam,
utíkala jsem ani nevím kam.
Snažila jsem volat jeho jméno,
ale všem to bylo jedno.
Konečně jsem ho našla,
jeho paže po mně sáhla.
Šli jsme spolu po pěšině domů,
kolem nás bylo hodně stromů.
On mě líbat toužil,
já však nechtěla.
Čas se jenom ploužil
pak sblížila se naše těla.
Je to krásný pocit napětí,
on však zmizel vzápětí…..

Básnička pro paní učitelku-bývalou třídní

15. února 2008 v 22:43 | Evulinka |  Moje tvorba
Básnička pro paní učitelku
Je tolik slov a tolik vět,
které bychom Vám chtěli povědět!
S vámi nebyly hodiny jen nudné psaní,
bylo to i prima povídání.
Tak už konec této chvály,
ať nám paní učitelka v příštím roce nezahálí.
Jste přísná i anděl boží,
neberete žáky jako učené zboží.
A proto vám přejeme: Buďte pořád taková -
-jako s námi-
- "PROSTĚ SVĚTOVÁ"

Klárka

15. února 2008 v 22:42 | Evulinka |  Moje tvorba
Klárka
Klárka je kamarádka velká,
každý u ní pomoc hledá.
Sama má někdy průser velký,
ale řešení je to lehký.
Hlavu si z ničeho nedělá,
plácne první slovo,co ji napadá.
Každý po ní vrhne pohled vražedný,
co má dělat vážení ?
Klárka je naše hlava děravá,
domácí úkoly ona nedělá.
A když už nějaký načmárá,
je to přece paráda.
V naší třídě jí Klárko nikdo neříká,
přece je to naše POGINKA.
Tak jí jen učitelé říkají
a my nevíme, koho vlastně volají.
Je to hlava blonďatá,
vtipy každý povídá.
Ona je však neslyší,
páč tomu nevěří.
Srandy si každý užije,
krásný den s Klárkou prožije.
Hned tu máme důvod do školy se těšit,
Klárka musí přece také přijít. =O)
***KONEC***

Láska od berušky

15. února 2008 v 22:40 | Evulinka |  Moje tvorba
LÁSKA OD BERUŠKY
Osnova: Úvod - Byla jednou jedna chaloupka.
Stať - Jedna beruška uprostřed lesa.
- Zlá bota jménem Kubin.
- Krabice plná papíru.
Závěr- Krásná dívka ze zámku.
Žila kdysi dávno na zámku jedna velmi bohatá rodina. Královi a královně se narodila dceruška. Rodiče z malé Evelínky chtěli vychovat urozenou princeznu, ale holčička raději lítala celý den po lese a válela se v bahně. Rodiče nevěděli, jak Evelínu potrestat. Jednoho dne vymysleli, že se mladá princeznička vydá do školy. Ráno Evelína vyšla na cestu, ale nebyla moc ráda, a proto aby se zdržela, vydala se hlubokým lesem. Šla, šla až došla k malé chaloupce uprostřed hlubokého lesa. Chajdaloupka se princezně moc nelíbila, a proto vzala do ruky první kámen, co na zemi našla a hodila ho do okna. Okno se rozbilo a v zápětí se opět zacelilo. Z chaloupky vyšla stařenka s milým úsměvem a promluvila k princezně: ,,Milé dítě, jsi ještě malé a příliš hloupé na to, abych tě krutě potrestala za tvou opovážlivost. Beztrestně však odtud neodejdeš." Podala princezně čokoládu a zmizela. Stařenka měla pravdu. Evelína byla ještě příliš hloupá a nad touto událostí, co se jí před chvíli udála před očima, pouze mávla rukou a vydala se opět na cestu do školy. Uprostřed cesty dostala Evelína hlad, a proto si rozdělala čokoládu, co dostala od stařenky. Najednou z čokolády vyšlehly prameny zlatavého světla a Evelína zmizela ze zemského povrchu.
Ona vlastně nezmizela ze zemského povrchu úplně doslova. Kdyby se divák této podívané rozhlídl pořádně po okolí, uviděl by, jak se na zemi snaží vzlétnout malá červená beruška. Vypadala velmi bezmocně, ale zasloužila si to. Beruška si jen bezmocně vzdychla: ,,Ach jo, proč já hloupá jsem na světě tropila jen samé hlouposti a neposlouchala jsem maminku a tatínka? " Smutně se vydala opět na cestu do školy v domnění, že dobrým chováním změní se zase v krásnou mladou princeznu. Snažila se pocestě lesem vzlétnou a tak si ulehčit práci, ale nedařilo se ji to a každou chvilku musela zastavit a odpočinout si. Po značné chvíli se beruška dobelhala až k nádraží, ze kterého jí měl odjíždět školní vlak. Samozdřejmě přišla pozdě, a tak se rozhodla počkat na příští vlak.
Na nádraží chvíli po ní přišel kluk, kterého Evelína znala ze sousedního království. Nikdo jiný mu neřekl jinak než Kubin. Měl dobré srdce a rád pomáhal lidem. Malé bezmocné berušky si však nevšiml. Přišel k lavičce a posadil se. V berušce se v tom okamžiku hnul malý živůtek, poněvadž si Kubin sedl přímo vedle ní a málem ji přisedl. Vzlétla do úrovni chlapcových očí a začala mu hubovat, jak to měla ve zvyku. Kubin v domnění, že je to obyčejná otravná beruška, trefil ji dlaní a Evelína spadla na zem. Zvedl svoji obrovitou nohu a chtěl berušku zašlápnout. Beruška ale promluvila lidským hlasem: ,,To jsem já Evelína Kubine, nezabíjej mě a vysvoboď mě z této hrozné podoby! ". Kubin se lekl a spadl zpět na lavičku.
Kubin nevěřil svým vlastním očím ani uším. Vzal berušku mezi prsty. Z kapsy vytáhl krabičku od sirek a v něm bylo plno papír od čokolády. Tam zavřel bezmocnou berušku a krabičku hodil zpět do kapsy. Byl vylekaný a v tu chvíli zapomněl na školu a utíkal lesem k zámku dobrého krále a královny. Beruška mu stále opakovala svá slova, ale Kubin ji pouze okřikl: ,,Mlč! Nemůžeš být Evelína. Ta bydlí v zámku, je to nádherné děvče a já ji mám rád. Ona však na mne ani jednou nepohlédla a ani jednou na mne nepromluvila." ,,Ale já tě také mám ráda Kubine, Kubíčku to jsem já Evelína." ozvalo se z krabičky.
V té chvíli Kubin doběhl až na mýtinu, kde stála chaloupka dobré stařenky. Ta slyšela vyznání obou dítek, a proto zašeptala tiché ,,hopla'' a mávla rukou. Vyšlehly známé prameny zlatavého světla a před chajdaloupkou stál Kubin omámený září a za ruku ho držela krásná panna Evelínka, poučená od všech lumpáren, a krásně se na něho usmívala. Kubin hned pochopil, že vše co se odehrálo byla pravda a byl šťastný za princeznino vyznání lásky k němu samotnému. Společně ruku v ruce doběhli k velkému zámku, který patří rodičům Evelíny. Ti byli šťastní, že se dceruška šťastně vrátila domů, prosila za odpuštění a slíbila, že už nebude provádět lotroviny a bude hezky chodit do školy. Král a královna přivítali tuto proměnu princezny velice dychtivě a vše si odůvodnili pouze jedním slovem ,,láska". Rodiče udělili dětem své požehnání a byli pyšní na svou dceru a jejího chrabrého rytíře Kubina. Od této doby v království panoval jen mír a klid. Po čase se Evelína a Kubin rozhodly navštívit stařenku uprostřed lesa na mýtince. Když ale přišli na to místo, chaloupka tam nestála a bylo tam jen prázdné místo. Rozhodli se, že na počest stařenky zde nechají vytesat sochu berušky. Dodnes někde v hustém lese prý stojí velká socha berušky a zde hledají berušky své útočiště.

Pohádka naruby

15. února 2008 v 22:39 | Evulinka |  Moje tvorba
Pohádka naruby
Jeden krásný den, když všude lilo jako z konve, se v jedné chatrči na kraji lesa narodil chlapeček. Jeho máma mu dala jméno Honzík. Většinou hlady řval, někdy se i smál.
Když Honzíkovi bylo 5 let, uspořádala maminka pařbu s rodinou. Pozvala i babičku z druhé strany lesa. Cestou na pařbu babička nahlédla okénkem do světnice dvou loupežníků. Uviděla, že hrají pokr. Protože měla ještě spoustu času, přidala se k nim. Babičce se nedařilo, prohrála svoje brýle a důchod k tomu. Když se vydala dál na cestu, byla ráda, že předtím stihla koupit Honzíkovi dárek v tržnici. A celkem lacino za 2,50 Kč. Řekla si, že cedulku raději odtrhne, aby ji nepomluvili. Avšak si tu cedulku nepřečetla celou. Ještě na ní stálo: Hračka pouští barvu. Když došla k domku, už ji ve dveřích vítala maminka se slovy: ,,Pěkně vítám, babičko. Pojďte dál a posaďte se u nás. " Honzík byl z hračky nadšený. Jak má ve zvyku všechno kousat, pustil se do ohlodávání hračky a po chvilce celý zčervenal. Babičce to přišlo jako dobrý vtip, ale maminka byla celá zkoprněla. Protože maminka byla známá čarodějnice, tu pronesla k babičce: ,, Proklínám tě na věky. Odejdi pryč z mého domu a odstěhuj se na Sibiř."
Maminka před Honzíkem po celá léta schovávala zrcadla, aby Honzík neměl možnost se do něj kouknout.
Uplynulo pár let od této nemilé příhody, ale Honzík byl stále červený. Byl čas, aby se Honzík vydal do školy. Jelikož byl tolik natěšený, maminka mu nebránila. Ve škole se na něho všichni dívali s otevřenými ústy. Nikdo nevěřil svým vlastním očím. Protože v té době byla moderní pohádka o Červené Karkulce, dostal Honzík přezdívku Karkulák.
Ze začátku to Honzovi nevadilo, ale postupem času na to začínal být alergický. Když dosáhl 18 let, odstěhoval se do hustého lesa a tam začal nový život. Začal být zlý na všechny kdo se mu posmívali, že je červený a nikoho proto neměl rád.
Za dlouhý čas se mamince zastesklo po babičce. Protože měla slavit narozeniny, řekla si , že je to dobrá situace na usmíření. Proto zavolala Honzíkovi, ať nasbírá pár lesních plodů, že z toho udělá dobré pití, a o bábovku se postará sama doma. Honzík přiletěl k mamce a dali se do díla. Vznikla z toho zajímavá směsice. Když už to měli hotovo, Honza se vydal s košíčkem k babičce na Sibiř. Honza jde a jde a najednou potká sibiřského tygra, který ho chce sežrat. Honza, jelikož celý život posiloval s činkami, se tygra nezalekl. Oba se dali do zuřivého boje. Honza velkou převahou tygra porazil. Když se tygr plazil z bojiště prohodil ,, Zlý Karkulák. " a se smíchem pokračoval. To však Honzu naštvalo, přišel k tygrovi a nacpal mu bábovku do pusy. Tygr jak polkl zezelenal. Honza mu začal říkal Sibiřský zelenáč. Už si oba nemohli nic vyčítat a stali se nerozlučnými přáteli jako Shrek a oslík. Spolu se vydali k babičce na oslavu. Šli přes sedmero hor, sedmero luk a sedmero potoků až došli k Sněhurce a sedmi trpaslíkům. Ti také oslavovali, a to první výročí, že Sněhurka bydlí s nimi v domečku. Když se Sněhurka v dobré náladě podívala na Honzu, zasmála se a řekla ,,Ahoj Karkuláku ! " To Honzu naštvalo a dal ji napít maminčina mixu a Sněhurka zmodrala. Shodou okolností jel kolem švarný princ s červeným křížem na zadech. Dal Sněhurce pusu a ona ožila. V návalu radosti k princi pronesla: ,, Můj švarný princi, tys mne zachránil, proto se staň mým mužem." Ten však odvětil: ,, Nemohu princezno, dnes musim ještě zachránit Zaltovlásku, kterou unesl zlý drak. Až jindy ! " Karkulák a Sibiřský zelenáč se nabídli, že mu pomohou s drakem. Švarný princ souhlasil. Honzovi se Zlatovláska na první pohled zalíbila a proto bojoval jako o vlastní život. Draka společnými silami porazili. Zlatovláska se také zamilovala do Honzy a že byl červený jí vůbec nevadilo. Slavila se dvojitá svatba. Švarný princ se Sněhurkou a Honza se Zlatovláskou. Na svatbu samozřejmě pozvali i babičku. Takže vůbec nevadilo, že Honza k babičce s košíčkem vůbec nedorazil. Po svatbě žili všichni šťastně až do smrti.

Daniel Defoe-Robinson Crusoe

15. února 2008 v 22:38 | Evulinka

Robinson Crusoe

Robinson Crusoe, vlastním jménem Kreutznauer, touží plavit se po moři jako námořník. Jeho otec s tím nesouhlasí, protože dva Robinsonovi bratři zemřeli na moři. Robinson pluje bez otcova svolení do Hullu. Tam se setká s přítelem Martinem a jede s jeho otcem do Londýna. Při cestě je zastihne bouře a loď se potopí. Členy posádky zachrání malý rybářský člun, který je doveze až do Londýna. Odtud chce jet Robinson dostavníkem domů. Zastaví se na večeři, kde ho námořníci zatáhnou do hry a obehrají ho o všechny jeho peníze. Potká se s obchodníkem z jeho rodného města. Ten mu řekne, že jede do Afriky udělat výměnný obchod s domorodci. Robinsonovi se pomyšlení na výlet do Afriky líbí, a proto odpluje s ním. Přepadnou je piráti a zajmou Robinsona do otroctví. Slouží čtyři roky Abdemovi el Mámímu, potom se mu podaří uprchnout v loďce. Zachrání je španělská loď. Za tři týdny bouře zmítá lodí a žene ji přímo na pevninu. Poté narazí do skály.Robinson přežije a snaží se doplavat na břeh a zde únavou padne na zem. Když se vzpamatuje, jde se projít po ostrově. Vystoupí na horu a zjistí, že není na pevnině Jižní Ameriky, ale na nějakém ostrově blízko ní. Nazve tuto horu horou Zklamání. Když hledá přístřeší, tak najde jeskyni s písčitým dnem. V následujících týdnech a měsících si Robinson vyrobí slunečník z banánových listů, sandále z kůry, kalendář, zvětšuje rozměry jeskyně, zjistí, že může získat sůl odpařováním vody z moře, přenese desky a kus lana ze ztroskotaného korábu do jeskyně, sestrojí sluneční hodiny a zhotoví si stůl a lavici. Dále si opatří zbraně, získá oheň z blesku, chová kozy, loví zvířata, peče si ulovené maso nad ohněm, vyrobí si svíčky, postaví krb a komín, peče chleba a zhotoví člun. Jednoho dne ztroskotá na ostrově neznámá loď a Robinson z ní získá spoustu věcí. Na ostrov přijedou kanibalové se svými oběťmi. Robinson zachrání jednoho divocha a dá mu jméno Pátek. Naučí nového přítele svou řeč a další užitečné věci. Uběhlo mnoho let a u břehů tohoto ostrova zakotvila anglická loď se vzbouřenou posádkou. Robinson ale pomohl tamějšímu kapitánovi k nastolení pořádku. Zato byl vzat na loď a spolu s Pátkem se znovu dostal po téměř 30 letech do Anglie.


Sofokles-Král Oidipus

15. února 2008 v 22:37 | Evulinka

Sofokles

(496př.n.l. - 406př.n.l.)

Král Oidipus

Král Oidipus se z věštírny dozví, že mor, který sužuje Théby, má konkrétní příčinu. Žije tu totiž vrah předchozího krále Laia. Oidipus se rozhode, že vraha vypátrá, ale věštec označí za vraha jeho. Oidipus nevěří, ale po dalším pátrání zjistí krutou pravdu. Po narození měl být Oidipus usmrcen, protože věštba určila, že v dospělosti zabije svého otce a za manželku si vezme svou matku. Pastýř, který měl Oidipa zabít, ho přenechal pastýři korinského krále. V dospělosti se Oidipus dozvěděl o své věštbě a v domění, že žije u vlastních rodičů, je raději opustil, aby se věštba nenaplnila. Na své cestě se dostal do sporu s cizincem, kterého v hněvu zabil, aniž by tušil, že zabil svého vlastního otce. Poté osvobodil Théby od Sfingy, jejíž hádanku uhodl, a za odměnu získal thébský trůn a ruku ovdovělé královny Iokasty. Aniž by to tušil, oženil se tak se svou vlastní matkou. Poznání pravdy všechny zdrtí a Iokasta spáchá sebevraždu. Oidipus se oslepí, aby neviděl svou vlastní bídu, a jako slepý žebrák s holí opouští Théby.

Karel Poláček-Bylo nás pět

15. února 2008 v 22:37 | Evulinka |  Čtenářský deník
Karel Poláček - Bylo nás pět
Celý děj knihy vypráví chlapec Petr Bajza, který pochází z rodiny obchodníka. Jeho tatínek má hlavní slovo v rodině, je přísný, velmi šetrný a Péťu často trestá. Naproti tomu Péťova maminka je hodná a laskavá a drží nad ním ochrannou ruku. Petr má dva sourozence: mladší sestru Mančinku a staršího bratra Ladislava, který je na studiích a domů přijíždí jen zřídka. Bajzovi mají mladou služebnou Kristýnu, kterou Petr nazývá Rampepurdou a provádí jí různé schválnosti. Péťa je vůdce party, je to normální kluk, Čenda se všemu směje, Eda si zase všechno zapisuje do deníčku hříchů a pak se vyzpovídá na svaté zpovědi, Tonda je vynálezcem a nakonec je provází Zilvar z chudobince, který je hodně statečný, a pes Pajda. Parta bojuje například s Habrováky a s Drážáky. Společně prožívají řadu veselých historek, např. s koupáním u Klobouka, s ochočováním vos pomocí ohně a nebo s chozením do biografu jen na jeden lístek.. Chlapce často napomíná pan Fajst, na ulici jim prohlíží uši a je přesvědčen o jejich špatném konci. Péťa má rád Evu Svobodovou, jejíž otec vlastní cukrárnu, a ona nosí tajně Péťovi dobroty. Petr onemocněl, měl vysokou horečku a zdálo se mu, že podnikl se svými kamarády cestu do Indie. Když se uzdravil, divil se, že si kamarádi na nic nepamatují.

Jan Otčenášek-Když v ráji pršelo

15. února 2008 v 22:35 | Evulinka |  Čtenářský deník

Jan Otčenášek: Když v ráji pršelo

Petr je doktor filozofie, Ludmila je vysokoškolsky vzdělaná pedagožka. Oba jsou Pražáci, ale Petr se narodil na vesnici a zase po ní začíná toužit. Přestává jej bavit abstraktní filozofický svět a chce se zaměřit na něco hmotného, skutečného. Lehce proto přesvědčí Ludmilu, aby se odstěhovali do odlehlého koutu Šumavy - do Jelení, do starého Liščího mlýna, ze kterého chce Petr udělat luxusní hotel. Ludmila je velký snílek a romantik, a proto s Petrem souhlasí, dají oba v Praze výpověď a rozjedou se ve stařičkém Samsonu s pár svršky na Šumavu. Ludmiliny první dojmy z nového působiště jsou vesměs záporné: déšť, vlhkost, zima, podivní lidé. Zvláště ji trápí nedostatečná hygiena a tajemnost velkého chátrajícího domu se všemi jeho zvuky. Bez Petra by tady nevydržela ani jedinou noc, ale kvůli němu se přemůže a společnými silami a s pomocí dvou staříků, pracovitého Tautzeho a výmluvného Donta z vesnice, se snaží dům opravit. V novém prostředí se setkávají s mnoha novými lidmi; se vstřícným předsedou Panochou, donchuanským myslivcem, zaostalým bláznem Seppem, starou babou Dočkajkou, u které bydlí Tautze s Dontem a s mnoha dalšími, kteří se na ně zpočátku dívají jako na cizince a narušitele, ale postupně je přijímají mezi sebe a k největšímu sblížení dojde, když Ludmila potratí a ženy z vesnice v čele s Dočkajkou se o ni začnou starat. Koncem léta přibude do jejich hospodářství pár slepic, koza Kunhuta a psík Kain. I přes tuto společnost podléhá Ludmila za dlouhých deštivých dnů depresím a tajně touží po návratu do lidnaté a kulturně bohaté Prahy. Na sklonku léta to vypadá, že je družstvo nechá úplně na holičkách, protože v realizaci jejich projektu nevěří. Petr a Ludmila tedy přes absenci elektriky a kanalizace zůstávají v Mlýně přes zimu, která je v těchto končinách zvláště krutá a tuhá. Přes zimu oba doslova živoří a několikrát nejsou daleko smrti zmrznutím. Zimu nicméně přečkají, čímž družstvu dokáží, jak moc jsou ochotní svému snu obětovat, a družstvo jim pomůže s konečnou úpravou budoucího hotelu. S tím není Petr, který si vyfantazíroval špičkový pěti hvězdičkový hotel, příliš spokojen, ale nezbývá mu než se podřídit družstevnímu nařízení skromnosti. Hotel je slavnostně otevřen, ale první host se ukáže až za několik dní, a tak si Petr s Ludmilou uvědomí, že nakonec stejně prohráli, ale kupodivu jim to vůbec nevadí. Místo prosperujícího hotelu postavili při četných zkouškách základy pro dlouhotrvající hluboký vztah.

Johann Wolfgang Goethe-Utrpení mladého Werthera

15. února 2008 v 22:31 | Evulinka |  Čtenářský deník

Johann Wolfgang Goethe

(28.08.1749 - 22.03.1832)

Utrpení mladého Werthera

Kniha je psána ve formě dopisů, které psal Werther svému příteli Vilémovi, a ve formě úryvků z deníku. Kniha je rozdělena na dva díly. V prvním díle Werther přijíždí na venkov. Seznámí se s místním správcem a cestou na jednu slavnost i s jeho krásnou dcerou Lottou, která se po smrti matky musí starat o otce a o osm malých sourozenců. //<![CDATA[ //]]> Werther s ní tančí na plese a zamiluje se do ní. Od té doby Lottu často navštěvuje a její sourozence si velmi oblíbil. Lotta je však zasnoubena s Albertem, který je v té době pryč. Když se vrátí, s Wertherem se spřátelí a Werther je navštěvuje dál. Nakonec se ale rozhodne, že uposlechne přání své matky a přijímá práci na velvyslanectví, čímž začíná druhá část knihy.
Není tam šťastný, velvyslanec je puntíčkář. Werther se rozhodne odjet zpět na venkov, přestože se seznámil s dívkou, která mu Lottu připomíná. Albert si však nepřeje, aby se spolu tolik scházeli. Werther Lottu navštíví tajně a vyzná jí lásku. Lotta ho také miluje, ale nechce opustit manžela. Werther napíše Lottě dopis a zastřelí se Albertovou pistolí o půlnoci 24. prosince 1772. Ráno ho najde sluha, Werther je ještě naživu, zemře až v poledne. V noci je pohřben na místě, které si v dopise určil.

Další odkaz :)

15. února 2008 v 22:30 | Evulinka
Prosím opět klikněte na odkaz pomůžete mi tím když si aji vytvoříte postavu ale to je všechno co od vás chci nemusíte to hrát a už vživotě na tu stránku chodit jen na to kliknout a vytvořit postavu to vám zabere tak 2 minuty. Díky Ewule

Odkaz

10. února 2008 v 15:29 | Evulinka
Prosím Vás klikněte na odkaz pokud mi chcete pomoci !!!! Děkuji vám !!!